Chaim a Adolf
MARTIN
Poslyšte, pane Eisenbergu, teda jestli opravdu chcete... myslím... taky bych se ještě mohl zeptat Oberhubera. Kvůli šachům, myslím.
CHAIM
(vzhlédne) Oberhubera.
MARTIN
Jo, bydlí jen o tři domy dál. Jedinej ve vesnici, koho znám, kdo hraje šachy. Samozřejmě nevím, jestli má čas. A upřímně řečeno, ani střízlivej není pořád. Ale zato hraje dobře.
CHAIM
JAK dobře?
MARTIN
Myslím, že byl kdysi mistr okresu nebo tak. Což tady u nás nemusí nic znamenat. Ale každopádně často hrával s hosty.
CHAIM
(udiveně) A to mi říkáte až teď?
MARTIN
No, jak bych vám to řekl... on už mě napadl předtím... i včera, když jste se mě ptal... ale... (vyhýbá se)
CHAIM
Ale co? Vy se za něj stydíte, že chlastá.
MARTIN
Ne. To tady vážně není jedinej. (kývne směrem k vedlejší místnosti)
CHAIM
Ale?
MARTIN
Jmenuje se Adolf.
CHAIM
Adolf. (podívá se na Martina bez výrazu)
MARTIN
Jo, Oberhuber se tak holt jmenuje, nemůže za to. Ono to jméno existovalo už před rokem 1938, víte.
CHAIM
Myslíte jako žaludy a listy. Ve šnapsu.
MARTIN
Jo.
CHAIM
Ale přece se tak nejmenuje chlap, se kterým budu DNESKA hrát šachy?! Kolikpak mu je – sto?
MARTIN
Adolfovi? Ne, kolem padesáti. Jako mně a vám přibližně. Chodili jsme spolu do školy.
CHAIM
Přesně to mám na mysli. Co vede rodiče – zrovna v TÝHLE zemi a po týhletý strašný válce, která přece přinesla smrt i milionům vašich lidí – o holocaustu nemluvě vůbec – vybrat dítěti z tisíců jmen, který určitě i v TÝHLE zemi existujou, zrovna jméno Adolf.
MARTIN
To je jednoduchý: Jeho děda se jmenoval Adolf.
CHAIM
Ano, ale určitě se tak nejmenovali OBA – dědové.
MARTIN
Ne. Oba samozřejmě ne.
CHAIM
Právě, jak se teda jmenoval ten druhý?
MARTIN
Josef.
CHAIM
Tak, proč teda ne Josef? V katolický zemi! Josef – otec vašeho spasitele. Sice ne v biologickém smyslu, když to bude podle vašeho evangelia, ale přece rozhodně lepší volba než ADOLF. A co místo toho udělají: Vyberou jméno největšího vraha lidského vesmíru od dob Attily.
MARTIN
Vždyť já mu přece nemusím volat. Omlouvám se, byl to jenom návrh. Neměl jsem radši nic říkat.
CHAIM
Martine, to přece není nic proti VÁM. Já se jenom prostě ptám, proč někdo něco takovýho dělá?
MARTIN
Byl to holt děda z otcovy strany. A mužská linie má u nás pořád ještě trochu větší význam.
CHAIM
Chápu. Takže Adolfové budou existovat až do 33. století. Jako kdyby už existovali před 2000 lety, na rozdíl od Josefů.
MARTIN
Jak jsem říkal – já mu přece nemusím volat.
CHAIM
Ale jo. Jo! Zavolejte mu. Prosím vás. Zavolejte Adolfovi. Chci vidět, jak vypadá Adolf jedenadvacátého století.
MARTIN
No přece stejně jako všichni ostatní.
CHAIM
Adolfové.
MARTIN
(teď už trochu podrážděně) Ne – lidi. Tolik Adolfů u nás teď už taky není. Ani dřív se tak nejmenoval KAŽDEJ.
Martin vytahuje z kapsy mobil a vytáčí číslo. Chaim fascinovaně poslouchá.
MARTIN
(do telefonu) No, haló. Tady Martin z hospody. Je Adi doma? Můžeš mi ho dát? (k Chaimovi) Je doma. (opět do telefonu) Adi? Hele, máme tady hosta, který by si rád zahrál šachy. Jo. Jo, v hospodě. Ne, není to Němec – ale UMÍ německy. Jo, perfektně. Adi, na co vůbec potřebuješ u šachů mluvit? Stačí přece, že budeš šoupat figurky sem a tam.
CHAIM
Figury, Martine – FIGURY! A TÁHNE se s nimi!
MARTIN
(k Chaimovi) To mi taky právě řekl. (do telefonu) Co? Počkej, zeptám se ho. (k Chaimovi) Adolf chce vědět, jestli mu zaplatíte útratu. Jinak nepřijde.
CHAIM
Kolik toho tak VYPIJE?
MARTIN
(do telefonu) Chce vědět, kolik toho vypiješ. (k Chaimovi) Říká, že to závisí na tom, jak se bude vyvíjet hra.
CHAIM
Chlastá víc, když vyhrává, nebo když prohrává?
MARTIN
(dává ruku přes telefon) Upřímně řečeno, doteď se mi nepovedlo vypozorovat rozdíl. Nechcete si s ním promluvit sám? (podává Chaimovi mobil, čímž ho viditelně nepříjemně překvapil)
CHAIM
S ADOLFEM?
MARTIN
(se samozřejmostí) Jo, je u telefonu.
CHAIM
Já vím. Jenom.... já jsem ještě NIKDY s žádným Adolfem nemluvil.
MARTIN
A jak s ním teda chcete hrát šachy?
CHAIM
Dobře, dejte to sem. (Martin mu podává mobil; Chaim se dívá na displej, na kterém to vypadá, že je asi napsáno Adolf, což ho stále ještě udivuje.) Opravdu. Adolf. (pomalu si dává telefon k uchu) Ano, haló? Mluvím s... Adolfem? Martin říkal, že hrajete šachy. Aha – už tak dávno. Ale už ne na turnajích, jasně. Oukej. Ano. Ano, rád. Ano, šachovnici mám. (podívá se na šachovnici a náhle se lekne) Nebo ne, ne – přineste si radši svou. Jste na ni přece zvyklý, že jo? Skvěle – tak za čtvrt hodiny.
Chaim a Adolf (Chaim und Adolf)
(3 muži)
Chaim Eisenberg přijíždí pravidelně lyžovat do Alp. Do stejné vesnice, do stejného penzionu. Rád by si zahrál šachy, ovšem nemá s kým. Hostinský Martin by o jednom šachistovi věděl, ale Chaim s ním má problém. Jmenuje se Adolf.
Postupně se odkrývá příběh o lásce v době druhé světové války. A o odpuštění a smíření. A o tom, že předky si nevybíráme.
Vtipná a napínavá hra s překvapivým rozuzlením.