Oko tygra

Aby bylo hned od začátku jasno: Jenom proto, že jsem si v minulých sedmi měsících vyšel s šesti ženskejma… a jenom proto, že jsem si koupil ojetý Porsche 911… a jenom proto, že jsem si zaplatil dvouletou permici do fitka a nějakou dobu jsem byl na Tindru… ZDALEKA netrpím krizí středního věku! Ale já z toho všeho vyjdu silnější – silnější! (buší do pytle) Já to zase všechno srovnám. Marion mě vezme zase zpátky, to vím. Chci říct, co všechno mám ještě udělat! Já přece vím, že mě miluje – v hloubi duše. (klepe si přitom pravou rukavicí na levou část hrudníku) Jen to nemůže přiznat. JEŠTĚ ne. JEŠTĚ mě chce vidět trpět. A já to chápu: Která ženská po čtyřicítce chce slyšet, že ji vyměníte za o dvacet let mladší model. TAKHLE jsem jí to samozřejmě neřekl: "Marion, já tě vyměním." Ale prakticky to tak proběhlo. A ta výměna Marion samozřejmě překvapila. ZROVNA Marion. Ta není zvyklá hrát druhý housle. Ta vedle sebe nechce vidět vůbec žádný další nástroje. A ani to nemá zapotřebí! Vždyť je to skvělá ženská… na to, kolik jí je.

STEFAN VÖGEL

Oko tygra (Das Auge des Tigers)

Monodrama o krizi středního věku se vším, co k ní patří. Mladá přítelkyně. Box. Sportovní auto. A nakonec touha vrátit se zpět k manželce. Která má ovšem podmínku - psychoterapii.

V české premiéře (2. 6. 2024) uvádí Komorní divadlo Kalich.