Sedmnáct scén z temnoty

https://www.schauspiel-stuttgart.de/spielplan/archiv/s/siebzehn-skizzen-aus-der-dunkelheit/
https://www.schauspiel-stuttgart.de/spielplan/archiv/s/siebzehn-skizzen-aus-der-dunkelheit/

JOHANNES

Co to děláš?

YAZMINA

Vždyť jsem to říkala: tequila, záchod, koks – nebo: KOKAIN, tady to je ko – ka – in, na to se umírá –

JOHANNES

A co když sem teď vleze nějakej...?

YAZMINA

Nikdo sem nevleze, a kdyby sem někdo lezl, tak sem nepoleze nějaKEJ, ale nějaKÁ –

Dávají si lajnu. Ona začne, on ji napodobuje, dělá to poprvé v životě. Oba jsou celkem nadšeni, když mají kokain v nose. Potom:

JOHANNES

Smí se v pokoji kouřit?

YAZMINA

Kouřit si můžeš, kde chceš a co chceš – v pokoji, v kuchyni, mně je to fuk –

JOHANNES

Já myslím, jestli nemáš plyšáky nebo něco takovýho, kouř by se mohl –

YAZMINA

Hele – co se děje, potenciální podnájemníku. Zatím bylo přece všechno v pohodě – kolik ti vlastně je?

JOHANNES roztomile.

Víc než tobě, potenciální paní domácí.

YAZMINA vesele.

Vypadáš tak.

JOHANNES

To jo.

A to je tvůj byt?

YAZMINA velmi překvapeně.

Ne!

JOHANNES

A jak tam můžeš pronajímat pokoj?

YAZMINA

Pokoj?

JOHANNES

Jo, myslel jsem –

YAZMINA trochu zfetovaně.

POKOJE – jeden tobě, ale pak jsou tam ještě Ibeji a Carlos. Víš, co je to Joruba? Joruba je náboženství, a je to jazyk a Ibeji jsou jorubsky dvojčata. Existuje dokonce kapela, která se tak jmenuje –

JOHANNES

O. k. –

YAZMINA

O. k.? Víc než o. k., dokonce hodně o. k., protože Ibeyi jsou rodina, moje rodina, a ty seš novej, zatím jsme v tom pokoji měli jenom batůžkáře z Austrálie nebo tak něco, ale žádnýho dědu –

JOHANNES

No tak –

YAZMINA

Žádnýho tajemnýho dědu, kterej zčistajasna potřebuje pokoj, teda uvidíme, počkáme, i když se mi líbíš, a když teď nebudeš mlejt hovna, tak užs úspěšně absolvoval body protokolu 1, 2 a 3, tak to nezvorej, dědulo –

JOHANNES

Čí je ten byt?

YAZMINA

Mý mámy.

Nebo táty.

Netušim.

JOHANNES

A proč tam nebydlí?

YAZMINA

No prostě, protože tu nejsou.

JOHANNES

A kde jsou?

YAZMINA

Myslim, že jsou někde na LSD.

ROLAND SCHIMMELPFENNIG

Sedmnáct scén z temnoty (Siebzehn Skizzen aus der Dunkelheit)


5 mužů, 5 žen

Nakonec jde vždycky jenom o sex. Úspěšný německý dramatik Roland Schimmelpfennig aktualizoval pro Staatstheater Stuttgart kdysi skandální hru Arthura Schnitzlera Rej. Tématem Reje jsou milostné vztahy vídeňské společnosti od proletariátu po aristokracii. Schimmelpfennig přenáší problematiku do 21. století, ovšem na rozdíl od Schnitzlera, který sex jen naznačuje, je u Schimmelpfenniga divák svědkem reálných akcí, některé z nich jsou explicitně násilné, jinde dostává volný prostor fantazie.
V Sedmnácti scénách z temnoty se objevuje deset postav: prostitutka a voják, hotelový manažer a pokojská, mladý autor s dívkou na party, manželský pár žijící v otevřeném vztahu, filmový producent a herečka, v jejichž příbězích se objevují mocenské poměry, vzájemná závislost, alternativní vztahy, sexuální zvyky a vůbec sexuální konflikty současnosti. Autor sám říká, že ho inspirovala otázka, jak inscenovat na jevišti sex v éře Me Too.