Toni a Helene
Přichází JOSEF.
HELENE Á, ty už jsi tady!
JOSEF Ahoj teto Lene, co se děje?
HELENE ukazuje na židli.
HELENE Posaď se u mě.
JOSEF se netrpělivě dívá na hodinky. Je vidět, že spěchá, ale přesto si sedá.
HELENE Takže, proč jsem tě pozvala:
Někdo klepe. HELENE se zlobí, že někdo ruší.
HELENE Ano prosím!
TONI, nyní opět v červené teplákové soupravě, vtrhne dovnitř a podává HELENE propisovací tužku.
TONI Už ji mám.
HELENE Teď se to opravdu vyloženě nehodí.
TONI Aha.
TONI se nechystá odejít.
Pozdraví JOSEFA, zvědavě se rozhlíží po luxusně zařízeném pokoji a uznale kývne.
TONI Klobouk dolů! Nádhera!
HELENE Tak když už jste tady… Mám podpisovou kartičku s fotkou.
TONI jde nadšeně blíž.
TONI To budou všichni koukat.
HELENE bere ze zásuvky psacího stolu kartičku a plnicí pero.
HELENE Komu mám napsat věnování.
TONI Napište Toni.
Zatímco HELENE píše, JOSEF vstane a nervózně se dívá na hodinky.
JOSEF Teto, já už vážně musím jít...
HELENE Ale já jsem ti chtěla říct něco důležitého…
JOSEF Opravdu už se nemůžu zdržet, mám toho dneska ještě moc. (hrdě) Konečně mě navrhli do představenstva.
HELENE No tak…
Letmo se podívá na TONI.
HELENE … tak budu muset být stručná.
HELENE posune vozík do lepší polohy.
HELENE Protože to bohužel nepočká.
Odkašle si a obrátí se na JOSEFA.
HELENE Chtěla jsem tě poprosit, abys mě odvezl do Curychu.
JOSEF (pobaveně) Copak chceš dělat v Curychu?
HELENE zhluboka se nadechne.
HELENE Rozhodla jsem se požádat o eutanazii.
TONI leknutím upustí berli. Ta hlučně spadne na zem.
JOSEF Cože?
JOSEF se dívá na HELENE s vytřeštěnýma očima a vrtí hlavou.
JOSEF To nemůžeš! To je…
TONI s rozpačitým úsměvem zvedne berli.
JOSEF je sdělením evidentně zaskočen, hledá slova.
HELENE ho předběhne.
HELENE Rozhodla jsem se už dávno a teď nadešel čas.
JOSEF se na HELENE dívá a vrtí hlavou.
JOSEF V žádným případě! Vždyť tady máš všechno, co potřebuješ.
HELENE Já jsem rozhodnutá.
JOSEF Ale když se roznese, že moje teta… Jestli se toho chytí média! Všichni tě znají! Moc dobře přece víš, co si o tom myslí moji kolegové… to můžu na to jmenování rovnou zapomenout.
JOSEF vrtí hlavou.
JOSEF Horší chvíli sis vážně vybrat nemohla.
HELENE Tak to se moc omlouvám, že jsem svou smrt časově nesladila s tvojí kariérou.
JOSEF rozhořčeně vstane.
JOSEF Ne, to v žádném případě nepřipadá v úvahu!
HELENE Jak jsem říkala: Už jsem se rozhodla!
JOSEF To se ještě uvidí!
JOSEF vyběhne ven a třískne za sebou dveřmi.
TONI Ty vole!
HELENE trochu bezradně stočí pohled od dveří na TONI.
Potom si uvědomí, že má v ruce podpisovou kartičku a podává ji TONI. TONI opře berli o stůl a bere si ji.
TONI Eutanazie?
HELENE Rakovina!
HELENE se opět dokonale ovládá.
TONI Tak úplně dobře to nevzal, to s tou eutanazií.
HELENE zavrtí hlavou.
TONI (žertovně) Tipla bych si, že vás do toho Švajcu asi nehodí.
SABINE HIEBLER
TONI A HELENE (Toni und Helene)
3 ženy, 2 muži
Helene je bývalá herečka, Toni bývalá pečovatelka o seniory, setkávají se v luxusním domově pro seniory. Helene je nemocná a chce ve Švýcarsku podstoupit eutanazii. Její synovec ji tam ovšem odmítne odvézt. A tak se Toni nabídne a společně se vydají na cestu…